Pupava bezlodyžná ( Carlina acaulis)

Tenhle bodlák, který krásně kvete, podobně jako slaměnky, roste běžně na mezích, stráních. Svou slávu si pupava prožila ve středověku, protože nechyběla na žádné klášterní zahradě. Součástí květu je na jeho spodku “lůžko”, které se po okrojení květu dá jíst a chutná jako kedlubna (bohužel není tak velké 🙂). Jako léčivka se ale užívá kořen, který působí močopudně a potopudně. Zlepšuje chuť k jídlu, napomáhá trávení. Užívá se ale nejvíc na zlepšení činnosti ledvin a aktivizuje důležitou činnost potních žláz, a tím urychluje vylučování odpadových látek z organismu (pokud si je neblokujete sami různými antiperspiranty a podobnými hnusy)
Ve středověku se pupava podávala při horečnatých chorobách (bakteriál­ního i virového původu, což samozřejmě tehdy nevěděli), také při prochladnutí a při zánětu ledvin a močových cest. Skvělé účinky má i při zánětu prostaty, při zvětšení prostaty.
Pupava desinfikuje střeva a je tedy vhodná i při zažívacích potížích, infekčních průjmech, parazitech. Zevně jde užívat do koupele při plísňovém onemocnění, hnisavých ranách, na ekzémy, používá se odvar nebo kořen naložený ve vinném octě. Pupava se používá i k harmonizaci krevního tlaku.
Pupavu mohou užívat i malé děti, těhotné a kojící ženy, nemá žádné vedlejší účinky…
Zajímavostí pupavy je, že obsahuje enzymy, které se dodnes nepodařilo prozkoumat, píše se o nich jako o enzymech “neznámého složení”…

Táňa