Maraská sůl – Maras sal rosada

Nedávno jsem viděla v TV krásnou reportáž o maraské soli.
Už před mnoha staletími začali nedaleko Cuzca, v kopcích nad řekou Urubamba, těžit Inkové sůl. Silně slaný horký horský pramen, který zde tryská ze země, rozvedli do terasovitých bazénků, které mají v průměru kolem 5 m. O další proces se postará slunce, voda se odpařuje a zůstávají krystalky soli o různé velikosti, s narůžovělou barvou. Těmto místům se říká salinas a lidem, kteří se dodnes těžbou soli živí, salineros. Protože saliny jsou v nedostupných místech kolem 3.500 – 4.000 metrů nad mořem, ruční způsob získávání soli se od časů Inků nezměnil…ani doprava ze salin. Jediná změna je, že salineros vytvořili družstvo, které za ně obchoduje v celém světě, protože většina z nich je negramotných. Vytěžená sůl se jmenuje Maras (maraská sůl) podle vesnice Maras, kde žije většina salineros. Tato exotická sůl je velmi ceněna pro vysoký obsah přírodních minerálů v soli, především železa, vápníku, hořčíku, zinku a mědi, minerály jí dodávají krémovou barvu s odstínem růžové, a proto se nazývá také sal rosada nebo pink salt (neplést s růžovou himalájskou solí).
Sůl Inků je raritou původem, vzhledem i složením, ale i svou zvláštní chutí a je velmi ceněna nejlepšími kuchaři světa. Připravují se z ní různé speciality.
Největším odběratelem z Evropy je Švýcarsko, ale i u nás se dá ve speciálních obchodech nebo na internetu koupit.

Táňa