Přeslička rolní (Equisetum arvense)

Přesličku určitě všichni známe ze školy a víme, že dnešní uhlí máme právě díky ní, tedy jejím malinko větším prapředkyním… Přesliček u nás rostou tři druhy: přeslička rolní, bahenní a lesní. Léčivá je přeslička rolní. Latinský i španělský název přesličky znamenají “koňský ohon”, a to kvůli jejímu tvaru. Přeslička roste na vlhčích místech, často podél cest a na železničních náspech (tam ji tedy nesbíráme). Přeslička je hodně silně hojivá bylinka, oblíbená např. už u Plinia, faráře Kneippa a u jednoho z našich nejznámějších bylinkářů a léčitelů – faráře Ferdy, který ji často doporučoval ve svých receptech.
Přeslička silně odvodňuje a používá se k léčení močového měchýře, ledvin, rozpouští ledvinové kameny, odstraňuje otoky, hojí žaludeční vředy, plíce – i chronické nemoci, dříve se užívala jako podpůrný lék při TBC, údajně zastavuje rakovinu, růst nádoru. Také rychle zastavuje krvácení, takže prášek z přesličky se sypal na rány a dodnes se šňupe, když nemůžete zastavit krvácení z nosu.
V Německu se užívala k léčení nervově nemocných, kdy se léčebná kůra skládala z pití čaje z přesličky a koupelí z ní (léčba prý byla velmi úspěšná). Její další užití – přeslička je vhodná na pití i zevně, když máte lámavé nehty, padají vám vlasy, máte ochablou pleť. Koupele se doporučovaly při onemocněních kůže,obklady při ischiasu, přikládala se na bércové vředy.
No a kdo z vás jezdí na vodu nebo čundry, tak ví, že přesličkou se dá skvěle vyčistit i zapečený kotlík a ešusy, hrnky možná lépe, než jarem a drátěnkou (stačí vzít svazek a drhnout, hned je čisto)…
Přeslička se nesmí užívat dlouhodobě a nemohou jí pít těhotné a kojící ženy…

Táňa