Na konec týdne – malé zamyšlení o duchovnu

Přátelé,

ve své profesi terapeutky a věštkyně, se často setkávám s lidmi, kteří o sobě tvrdí, že jsou duchovní. Ale co to duchovno vlastně je, jak se na nás, lidech, projevuje? Je to spousta přečtených ezoterických knih? Vyslechnutí spousty přednášek? Chození do kostela? Modlitby? Afirmace? Stovky kurzů, diplomů? Zaplacení si toho, že jste reikista, shamballista? Že vám někdo vyčistí čakry a podobné věci? Striktní vegetariánství, veganství? Ne, to z vás duchovního člověka neudělá…Duchovno se musí žít! Můžete s přáteli nebo s ostatními probírat, jak jste absolvovali kurz…ukazovat diplomy, osvědčení…jací jste ezoturisté, kolik znáte a navštívili jste věštců, terapeutů, koučů, duchovních učitelů, léčitelů, na kolika jste byli daršanech…A pak za rohem pomluvíte jedovatě koho se dá, kamarádovi nevrátíte půjčené peníze, když někdo potřebuje pomoc, raději se mu vyhnete, v autobusu nad vámi bude stát babička s francouzskou holí a vy se raději díváte z okna, posíláte anonymy a udání? Mlátíte doma manželku, děti? Kradete, tunelujete? Nedodržujete sliby, slovo, tajemství? Tak potom tedy opravdu duchovní lidé nejste…Je to na zamyšlení…Duchovní lidé mluví a jednají shodně a říkají opravdu to, co si myslí (nemluvím tu o hulvátství, ale o pokrytectví). Často je duchovnější obyčejný člověk z poslední vesnice, než někdo, kdo se vytahuje, jaké má magické schopnosti…Zamyslet by se měli také ti, kteří si přečetli jednu duchovní knihu už se cítí povolaní učit ostatní, pořádat semináře a vykřikovat svá moudra. Někdy se takoví lidé začnou cítit jako spasitelé, mesiáši. Někdy začnou “páchat dobro” na ostatních…Popřemýšlejte, kam patříte vy?

Táňa 😉