O sv. Václavu a náhodách nenáhodách…

…před mnoha lety jsem byla se svou kamarádkou Janou na poznávacím zájezdu v Itálii. Začínali jsme zespoda Apeninského poloostrova a jeli jsme směrem nahoru, odtud pak zpátky domů. Byl konec září a na Itálii velmi chladný podzim, denní teploty se pohybovaly kolem 10-15°C, často byly bouřky a pršelo. Hotely byly nevytopené (některé hotely v Itálii ani topení nemají). Už jsme všichni byli poměrně unavení, provlhlí a prokřehlí, když jsme přijeli do Říma. V tu chvíli, jako kdyby někdo mávl kouzelným proutkem, slunce začalo svítit a bylo velmi příjemně. Dostali jsme krásnou a milou průvodkyni, Češku, která již dlouho žila v Římě. Když jsme prolezli, okoukali a prošli všechny známé památky, jelo se do Vatikánu. V bazilice sv. Petra jsme dostali jako průvodce mladého usměvavého kněze. Prováděl nás a vysvětloval vše, co šlo a co nás zajímalo. Ukazoval oltáře svatých a vysvětloval. Pak jsme došli k jednomu oltáříku v rohu, udivilo nás, jak byl hustě obklopen rozsvícenými svíčkami a čerstvými květinami. Kněz se nás ptal, jestli víme, čí je to místo. V tu chvíli se prodral paprsek slunce a zasvítil přímo na oltář. Krčili jsme rameny a nikdo nevěděl. Kněz se pousmál a řekl, že je to sv. Václav a že jsme přišli na jeho svátek…Byla jsem udivená, protože jak jsme dlouho cestovali, ztratili jsme pojem o čase a datech…Nádherný zážitek, který nikdy nezapomenu…:-)

Táňa