Chata

Měli jsme kvůli dětem doma mnoho různých zvířat…králíky, křečky, morčata, rybičky, želvy, papoušky, psy. Kočky nikdy a dnes ani nikdo z nás nedokáže říci proč…Přitom kočky mají tak měkký kožíšek, jsou plyšové, měkkoučké, roztomilé, láskyplné…Obejmete je a ony předou…

Tenhle příběh bude o těch černých, o kterých se říká jen to nejhorší…

Byla jsem na víkend na Silvestra s partou přátel na chalupě, kterou si jeden z nich – Tomáš –  půjčil za menší poplatek od svého známého. Chalupa byla stará, ale dobře zrekonstruovaná a měla dokonce kotel a ústřední topení. V neděli, když jsme odjížděli a majitel si přišel pro klíče, škrábalo se ze sklepa malé černé kotě. Zeptala jsem se majitele, jestli je jeho. “Žádný kočky nepotřebuju, klidně ho vem lopatou, na myši stačí kocour od sousedů”. Tak mě i ostatní to, co pronesl,  šokovalo, že jsem si kočičí holčičku vzala a odvezla. Nechali jsme si ji.  Asi po třech dnech  jsem potkala Tomáše a ten mi řekl, že hned následující den potom, co jsme odjeli, majiteli na několika místech praskly trubky od topení. Na jaře jsme se dozvěděli, že chalupa majiteli vyhořela, pravděpodobně někdo úmyslně založil požár…Dodneška, když se s přáteli setkáme, diskutujeme o tom, jestli je možné, že se ty věci začaly dít majiteli chalupy kvůli tomu, že chtěl zabít černou kočku…